« Úvod | Boží mlýny »

Nevyměňuj staré známé za nové…

Měla jsem kamarádku a měla jsem jí hodně ráda. Investovala jsem do našeho kamarádství hodně. Sebe i čas.


Jednou jsme měla hodně zlé období. Nejsem ale typ, co řeší osobní problémy s kamarádkou u kafe. To si s ní raději povídám o příjemnějších záležitostech života.

Svoje problémy si řeším sama v sobě. Možná je to někdy trochu na škodu, občas to totiž člověka docela semele.

Tentokrát jsem měla velký problém. Snažila jsem se to kamarádce naznačit, nutně jsem to potřebovala, abych se z toho nezbláznila. Ale úplně se to minulo účinkem.

Hodně mne to vzalo, ale nedala jsem to na sobě znát. Naučila jsem se v životě nemít očekávání. I když na druhou stranu kamarádka je kamarádkou v dobrém i zlém. Nebo ne?

Ještě bolestnější bylo, že mě docela rychle vyměnila za jinou, a to za tu, která mi hodně ublížila a způsobila trápení v životě. To bylo silné kafe, ale i takový je život. Často jsem si vzpomněla na slova písně pana Svěráka a pana Uhlíře: „Nevyměňuj staré známé pro nové, nebuď na ně zčistajasna drzý, možná mají paměť jako slonové, možná je to nadosmrti mrzí.“

Dlouho jsem se trápila, ale už netrápím. Vím, že mi to za to nestojí. No jak jsem už psala, svoje problémy si řeším v sobě a po svém a tak nakonec u toho zůstalo. Sice mi to někdy trvá, ale nakonec se vždy zase zvednu z bláta a jdu dál.

Taková jsem ostatně byla vždycky. Už jako malá, když jsem spadla a podřela si koleno, zase jsem vstala a říkala tátovi: „To nic tatínku.“

Můj tatínek mě v životě hodně ovlivnil. Říkal mi často: „ Pomocnou ruku najdeš na konci svý paže.“ A ještě říkal: „Brečet můžeš leda doma do polštáře.“ Měl velkou pravdu a já si na něj častokrát vzpomněla.

Přežila jsem zlé období i zradu kamarádky. Jestli se to vůbec takhle dá říct. Ona to třeba vidí úplně jinak. Vždycky jsou na to dva a já se snažím hledat i u sebe. Kde jsem já udělala chybu.

Problémy, které máme s druhými bereme často jako útok na naši osobu nebo zradu a mnohdy zahořkneme. To je chyba, spíše škoda. Člověk se tím přeci učí něco sám o sobě. Pokud člověk nepřemýšlí o sobě, ale jen o tom, co mu kdy kdo udělal, jen se utápí v hořkosti.

A nakonec jedna pozitivní zpráva. Když člověk o něco nebo někoho v životě přichází, pak také něco nebo někoho získává. To je jen otázka času.

Najednou jsme překvapeni, že se objeví někdo, kdo nás dokáže zcela nezištně podržet, povzbudit, obohatit. Chodíme okolo něj třeba roky docela bez zájmu a přitom jsme si ani nevšimli, jakou má duši.

Jiný článek

Co vlastně víme o lidech

18.06.2012 00:26:06 | Autor: pozorovatel | stálý odkaz
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se